|
Spolek
Adalberta Stiftera založili v roce 1947 v Mnichově sudetoněmečtí
vědci, umělci a spisovatelé. Na rozdíl od jiných institucí, které
nesou jméno tohoto spisovatele, se ale nezabývá památkou Adalberta
Stiftera jako svým prvořadým úkolem. Zakladatelé spolku zvolili
jeho jméno spíše proto, že básník Šumavy symbolizoval ztracenou
vlast a navíc zprostředkovával takový obraz Čech, kde byli Češi
i Němci považováni stejnou měrou za rodáky.
|

Baronka von Herzogenberg a Erich Mende při zahájení výstavy "Utěk
a hranice", Bonn, 1964
|
|
Původní činnost spolku
spočívala v pěstování a v podpoře kultury vyhnanců. Od
roku 1952 je spolek na základě § 96 spolkového zákona o vyhnancích
a utečencích financován spolkovou vládou jako kulturní instituce.
V padesátých letech se kancelář spolku změnila v kulturní
instituci v užším slova smyslu, ta se zaměřila na organizování
kulturně historických výstav, na literárně historická bádání a podporu
umělců.
|

Setkání umělců, Řezno 1966
|
Větší výstavy připravil
spolek mj. o sv. Janu z Nepomuku, o císaři Karlu IV., Emilu
Orlikovi, o řece Labi na obrazech z 18. a 19. století, o Praze
– přestupní stanici emigrantů a o Janu Ámosovi Komenském. Známé
jsou i reprezentativní umělecké svazky k dějinám české kultury,
vydané Spolkem Adalberta Stiftera. První svazek (Baroko v Čechách)
vyšel v roce 1964, poslední svazek (Čechy v 19. století)
v roce 1995.
|
Od samého
počátku své existence se Spolek Adalberta Stiftera snažil o navazování
kontaktů s českými umělci a vědci. Po porážce pražského jara
v létě roku 1968 založil ve spolupráci s InterNationes
tzv. „Československou kancelář“, která pomáhala československým
emigrantům. Od roku 1989 se vedle své vědecké činnosti významným
způsobem zasazoval o německo-českou kulturní výměnu.
|
|