Spolek Adalberta Stiftera založili v roce 1947 v Mnichově sudetoněmečtí vědci, umělci a spisovatelé. Na rozdíl od jiných institucí, které nesou jméno tohoto spisovatele, se ale nezabývá památkou Adalberta Stiftera jako svým prvořadým úkolem. Zakladatelé spolku zvolili jeho jméno spíše proto, že básník Šumavy symbolizoval ztracenou vlast a navíc zprostředkovával takový obraz Čech, kde byli Češi i Němci považováni stejnou měrou za rodáky.

Původní činnost spolku spočívala v pěstování a v podpoře kultury vyhnanců. Od roku 1952 je spolek na základě § 96 spolkového zákona o vyhnancích a utečencích financován spolkovou vládou jako kulturní instituce. V padesátých letech se kancelář spolku změnila v kulturní instituci v užším slova smyslu, ta se zaměřila na organizování kulturně historických výstav, na literárně historická bádání a podporu umělců.

Větší výstavy připravil spolek mj. o sv. Janu z Nepomuku, o císaři Karlu IV., Emilu Orlikovi, o řece Labi na obrazech z 18. a 19. století, o Praze – přestupní stanici emigrantů a o Janu Ámosovi Komenském. Známé jsou i reprezentativní umělecké svazky k dějinám české kultury, vydané Spolkem Adalberta Stiftera. První svazek (Baroko v Čechách) vyšel v roce 1964, poslední svazek (Čechy v 19. století) v roce 1995.